BuckTheBug.net

Nesnesitelná lehkost běhu Stromovkou

Historie se opakuje ... stejně jako loni jsem své maratonské ambice směřoval do Kladna, které sice nedopadlo vyloženě zle, ale mohlo to být o fous lepší. Stejně jako loni jsem šel do Stromovky s tím, že nemám co ztratit a že si to pořádně užiji. Stejně jako loni jsem si opravdu užil a ještě jsem byl příjemně překvapen výsledným časem... i když loni měl trochu hořkou příchuť 24 vteřin, které mi chyběly do 4 hodin.

"Běhám pro radost!", to je můj přístup a motivace. To se doposud neslučovalo s představou tempových a intervalových běhů. Těch pár týdnů mezi Kladnem a Stromovkou jsem využil pro experiment s tímto "zakázaným" ovocem. A kupodivu mi docela zachutnalo. Představa, že se tak nedají naběhat objemy, se ukázala jako lichá. S rozklusáním a vyklusáním to nakonec dalo obvyklých 10-12km. Navíc jsem zas po nějaké době cítil takovou tu příjemnou únavu/vyčerpání. Nevím, jestli právě v tom se skrývá pravá příčina zlepšení, ale alespoň jsem si vyzkoušel něco nového.

Do závodu jsem šel s tím, že zkusím tempo 5:30 a uvidí se, jak se budu cítit. Riskovat 5:20 jsem se bál, abych se neuvařil jako při PIMu. Zaváděcí kolo jsem absolvoval za 13:30, což mě trochu vyděsilo, protože jsem ho odhadoval na 2-2,2km. Proto jsem se snažil trochu zrychlit. A opět mne čekalo několik překvapení. Běžel jsem hlavně podle tepů, čemuž ale vůbec nedopovídaly mezičasy po 5km. Rozhodl jsem se zariskovat. Tep kolem 150 a tempo kolem 5:10-5:15. Ačkoliv jsem chvílemi cítil, že by to šlo i rychleji, snažil jsem se nezblbnout a nezrychlovat.

Mezičasy z hodinek:
1. zkrácené kolo: 13:30
Následující pětky: 26:29, 25:35, 25:50, 26:00, 25:37, 26:29, 26:18, 27:01

Krize přišla až v poslením okruhu cca 3,5km před cílem. Nebyla extra velká, ale zhatila úmysl jít posledních 5km rychle. O to víc mne pak překvapily hrubé přepočty půlmaratonského splitu (přesné mezičasy nemám). První půlka 1:51:35 a druhá 1:51:14. U mne věc nevídaná, protože si většinou krizi vyžeru až do dna.

Druhým příjemným překvapením byl stav mého žaludku po doběhu. Během závodu jsem pil hlavně čaj, jenom jednou minerálku a iont. Jako vycpávku jsem jedl piškoty. Dostal jsem do sebe i několik tablet hroznového cukru. Rozhodující ale asi bylo, že po dokončení jsem byl v relativně dobrém stavu a mohl jsem pokračovat až někam k mostku. Postupně jsem tak zchladl a vrátil jsem se do normálního režimu. V šatně ani ve sprše se pak neprojevily mé obvyklé zažívací obtíže končící úprkem ven.

Příjemná byla podpora ostatních Tragédů, kteří vytrvale povzbuzovali, troubili i "řehtali". Korunu všemu nasadila Kaacza s Phusickem a jejich komentáře, jestli vím, že běhám pořád do kola, a povzbuzování jakéhosi Krakonoše! Ano po pár kolech jsem si všiml, že se krajina nějak opakuje ... A dnes již nejsem Krakonošem, protože jsem se na počest nového osobního rekordu slavnostně oholil (alespoň částečně).

Souhrn:

• trať - 42,2 km (možná i delší dle řady neoficiálních záznamů)
• čas - 3:42:49 (původní osobák 3:59:07)    
• tempo -  5:17
• výsledky
• foto od Dana Zoubka a od Sewyho

 Sport  Běhání Buck the Bug, October 19th, 2008